Právnická osoba
Právnická osoba, oproti fyzické osobě není plnoprávným jednotlivcem, ale souborem dvou a více plnoprávných osob. Právnická osoba ovšem nemusí být pouze sdružení majetku, ale také nemovitostí a jiných statků. O všech právech, které má daná právnická osoba, hovoří občanský i obchodní zákoník. Pokud chcete být právnickou osobou, rozhodně musíte být způsobilý a mít všechna oprávnění provádět rozhodovat ohledně své osoby svým vlastním jménem. V důsledku se tak v občanském zákoníku hovoří o právní subjektivitě, která zahrnuje vše již řečené. Právnická osoba má jen jeden hlavní význam, používá se na rozčlenění dvou hlavních kategorií obchodu a podnikání a to rozdělení fyzické a právnické osoby.
V občanském a obchodním zákoníku se hovoří i o povolené a nepovolené společnosti, přičemž o tom rozhoduje morálnost. Zajímavostí například je, že občanské zákoníky na území České republiky až do poloviny 20. století hovořili pouze o podnikání fyzické osoby, ohledně právnické osoby nepadla ani zmínka. Přestože se s pojmem právnická osoba ohledné podnikání a zákoníku hovořilo již za první republiky, nikdy do občanského ani obchodního zákoníku nebyla vzata v potaz. Na druhou stranu, v té době bylo všeobecně chápání práva, fyzických osob nebo podnikání úplně jinde, než je tomu dnes. Až v roce 1964 bylo vzato v potaz, že už je nutné právnickou osobu do občanského zákoníku vnést, protože se mimo jiné zdálo pak podnikání a všeobecněji obchodování nepřehledné a zmatené. Od doby je tedy jasně řečeno, že právnické osobou jsou jednotky územní samosprávy, veřejnými korporacemi a že veřejnými osobami mohou být i jiné jednotky územní samosprávy (například již zmíněné nemovitosti).